Transceivery s optickým vláknem, také známé jako fotoelektrické konvertory, jsou jednotky pro konverzi přenosových médií Ethernet, které si vyměňují kroucené elektrické signály na krátkou vzdálenost a optické signály na dlouhé vzdálenosti.
Různé úhly pozorování způsobují, že lidé mají různé chápání optických transceiverů, jako jsou jednotlivé 10M, 100M optické transceivery, 10/100M adaptivní optické transceivery a 1000M optické transceivery podle přenosové rychlosti; Transceivery z optických vláken pracující na fyzické vrstvě a transceivery z optických vláken pracující na vrstvě datového spoje; z konstrukčního hlediska se dělí na stolní (nezávislé) vláknové transceivery a vláknové transceivery montované do racku; podle různých přístupových vláken Existují také dva typy multimodových optických transceiverů a jednovidových optických transceiverů.
Kromě toho existují jednovláknové optické transceivery a dvouvláknové optické vlákno transceivery, vestavěné výkonové optické vlákno transceivery a externí napájecí zdroje optické vlákno transceivery, stejně jako spravované transceivery z optických vláken a neřízené transceivery z optických vláken. Transceivery s optickým vláknem porušují 100-metrové omezení ethernetových kabelů při přenosu dat. Spoléhají na vysoce výkonné přepínací čipy a velkokapacitní mezipaměti, dokážou dosáhnout neblokujícího přenosového a přepínacího výkonu a také zajistit vyvážený provoz, izolaci a konflikty. Detekce chyb a další funkce zajišťují vysokou bezpečnost a stabilitu při přenosu dat.
